Česko dohání Evropu: v Ostravě dokončili první pasivní kanceláře

V červnu letošního roku byla v ostravské čtvrti Hulváky zkolaudována první pasivní administrativní budova v ČR. Budova slouží nejen jako sídlo soukromé společnosti, ale především jako školicí středisko pro zájemce o problematiku úsporných staveb. Česká republika se díky ní zařadila po bok většiny západoevropských zemí, ve kterých se nízkoenergetické kanceláře staví již přes deset let.  

obrázek: Centrum pasivního domu

V České republice unikátní kancelářská budova se vymyká současným stavebním trendům, které zpravidla neřeší provozní náklady. Oblíbené celoskleněné fasády jsou příčinou přehřívání vnitřních prostor, které se musí následně složitě a draze chladit. Nestálé vnitřní mikroklima a časté výkyvy teplot způsobené klimatizací navíc mohou být příčinou různých zdravotních komplikací. Většinu těchto nedostatků dokáže odstranit právě koncept pasivních staveb.

Za energeticky pasivní lze přitom označit takovou budovu, která ročně spotřebuje maximálně 15 kWh/m², tedy přibližně o 90 % méně než většina současných staveb. Snížení výdajů na vytápění ovšem není jedinou předností pasivních budov.

Mezi ty další patří neustálý přísun čerstvého vzduchu díky systému řízeného větrání, příjemnější vnitřní klima a stálé vnitřní teploty v zimě i v létě. A i když se i u nás pasivní rodinné domy postupně prosazují, stále výrazně zaostáváme za západní Evropou. Například v Rakousku se dnes v pasivním standardu staví asi 20 % domů.

Ještě horší je situace u větších staveb, například kancelářských budov nebo úřadů. „Pasivní administrativní budovy jsou přitom jednoznačným trendem blízké budoucnosti. Podle evropské směrnice EPBD se od roku 2021 mohou stavět jen budovy s téměř nulovou potřebou energie, u budov veřejné správy to bude dokonce ještě o dva roky dříve,“ upozorňuje Jan Bárta, ředitel Centra pasivního domu.

Pasivní administrativní centrum v Ostravě projektoval architekt Radim Václavík a jeho stavba stála 32 milionů korun. Čtyři patra budovy sahají do výšky patnácti metrů a poskytují celkovou využitelnou plochu 1 300 m2.

„Vnější plášť tvoří 25 centimetrů silný tepelný štít a okna zasklená kvalitním trojsklem. Hlavním zdrojem tepla a teplé užitkové vody je tepelné čerpadlo vzduch/voda, u kterého lze využít i zpětný chod pro klimatizaci. Při vytápění objektu je počítáno s maximálními zisky tepla z pobytu osob a z kancelářské techniky,“ říká Jan Neuwirt ze společnosti, jež stavbu financovala.

Na střeše objektu je navíc instalováno 48 solárních kolektorů, jejichž předpokládaný roční výkon je 9 440 kWh.

Celé vnitřní klima budovy je ovládáno zcela automaticky. Osvětlení i žaluzie jsou řízeny podle denního světla, zároveň je ale možné je ovládat i ručně. Tento systém má zajistit maximální možné úspory elektřiny.

Specialitou budovy jsou potom vnější žaluzie, které se automaticky vytahují s ohledem na sílu větru, srážek nebo venkovní teplotu. „Jsem rád, že se konečně i v Čechách někdo odvážil postavit pasivní administrativní budovu. Právě u těchto budov je totiž díky jejich kompaktnímu tvaru úsporný potenciál největší,“ dodává Bárta.

Evropskými tahouny pasivní výstavby jsou Německo a Rakousko, myšlenka nízkoenergetického bydlení spatřila poprvé světlo světa v německém Darmstadtu již v roce 1990. V roce 1996 pak zde byla založena celosvětově uznávaná organizace Passivhauss-Institut.

Oproti České republice jsou dnes v Evropě pasivní administrativní budovy poměrně běžné, snížení energetické náročnosti je totiž u kompaktních vícepatrových budov snazší. Již před devíti lety tak například v německém Ulmu dokončili pasivní administrativní budovu s podlahovou plochou přes 8 000 m2.

Čeští odborníci na pasivní výstavbu proto doufají, že se nové ostravské centrum stane odrazovým můstkem pro další podobné projekty. Ostatně s ohledem na již zmiňovanou evropskou směrnici podle nich ani jiná možnost nepřichází v úvahu.